Naprosto ti rozumím, co chceš říct, vím, nejde o utrpení, ale bohužel ani o radost nebo štěstí. A u nás myslím že kdyby manžel neměl jít jaksi "za kým", tak by pravděpodobně, alespoň tedy prozatím, zůstal s námi. Taky je pragmatik ...
Nicméně to, jakou rychlostí se dostěhoval, jak bez zaváhání opustil děti, to je něco co mně ranilo hluboce a co mu nikdy neodpustím.

Hodně jsem o to m přemýšlela a vím že já sama od sebe bych pravděpodobně ten krok neudělala a snažila se manželství zachránit. Asi pro mně prostě to "v dobrém i ve zlém" znamená víc. Byli jsme spolu velmi dlouho, i když děti máme ještě malé, takže je tady spoutsa společných vzpomínek, zážitků, společných přátel, prostě na mně taky ty zábleksy dopadají. Ono i to "načasování" na vánoce byla taky teda hustý, takže mi to dalo citově fakt zabrat.

Nicméně když jsem poslouchala ty "perly" co říká o mně a našem manželství, i to jak se zachoval a také jak se začíná chovat teď, kdy už ho jaksi přešel ten původní provinilý pocit a začínáme jet ve stylu - odvolávám co jsem slíbil. Tak si říkám tohle přece není ten stejný chlap kterýho jsem si vzala. Nechápu to a nevím jak se to stalo, ale totální změna osobnosti, změna žebříčku hodnot, morálky.. Což mi ale pomohlo v tom si říct, že není čeho litovat.

Jinak čas od času tady vídám tvé dotazy, takže tuším že to nemáš jednoduché, dovedu si představit. Také máme firmu, ovšem je vcelku fungující, a tam by naopak nějaké váhaní mělo negativní následky (prostě jeden musí z kola ven, jinak to špatně dopadne).
Jo a taky jsme v posledních měsících poměrně zgruntu začali rekonstruovat dům kam jsme se měli stěhovat a dali do toho opravdu hodně peněz, dlužíme stavební firmě, není to dodělaný, a k dokončení je nutno ještě hodně velká investice, k tomu je tam vysoká hypotéka .. Fakt paráda situace, nevím proč jsme se do toho pouštěli když manžel už v té době měl poměr jinde.... No ale co nadělám, musím to řešit.