Monty, vlastně nevím, já jsem člověk, který to špatné ze své paměti vytěsňuje, a vidí na druhých spíš ty lepší stránky. Považovala jsem to za úlety mládí. Tak nějak jsem naivně věřila, že když si o pár let později jako vyzrálejší osobnosti s tím druhým slíbíme v kostele věrnost, lásku a úctu, že to půjde a bude to dobré. A ono to docela dlouho dobré bylo. Než se mezi nás vkradla nuda a touha po změně