Medu, ale to já souhlasím, jasněže dnes formujeme svůj zítřek (ale JAK to dnes formujeme, vychází ze včerejška). Jestli je to srozumitelné. A poučit se je nutné, to ano.

Jen že dnes je např Kytce (promiň, že si tě beru do pusy a klávesnice) úplně jedno zmoudření, že si snad svého muže neměla brát - tehdy. Tehdy měla mládí, ideály, odvahu, dnes "už ví", ale za cenu ztráty všeho, a hlavně si to musela prožít. Tehdy šla do teoretické budoucnosti, dnes má za sebou reálnou minulost.
Proto ta moje poznámka o generálech. Že dnes už hodnotíme, co reálně BYLO, kdežto do budoucna se můžeme vždy jen domnívat, nevíme
A i to poučení se z chyb je jen zhodnocení toho, co bylo, ale i když se tzv. poučí (a s dalším mužem už 4 děti mít nebude:), ...tak to nic nezaručuje:)