Niki, ale podle mě není jen o tom:" tehdy jsme se neměli brát". Pokud člověk nezjistí tu chybu, tak ji dělá, pořád i když jinak. Uvrtává se do toho hlouběji a hloub. Nenajde nebo těžko hledá ten bod, kdy to se dá zvrátit.

Ilustrační hypotetický příklad: vezmu si nevhodného partnera. Všichni mi to vymlouvají, ale vezmu si ho. Máme jedno dítě, muž přijde o práci, už nezačne pracovat - máme další dítě. Je majetnický - braní mi jít do práce, přesto že on sám má minimální příjem, většinu času tráví někde jinde. Nějaký ten úvěr, kupí se dluhy. Milenka atd. Situace jak víno...

Přemýšlím o tom, nakolik je v tom chyba "volba špatného partnera". A nakolik v tom je moje chyba:"soustavně lezu do pasti".