U nás okolí nechápe naši ochotu investování času a peněz do "cizích" děti. Děti si naopak adoptovaly celou naši rodinu . Prarodiče oslovují "dědo" a "babi", mé sestře říkají "teto".

Mám takové rozporuplné pocity vůči jejich matce. Rozumově chápu, že jelikož ona sama ve své původní rodině neměla normální dětství, neumí teď svým dětem zajistit normální dětství. Pak ale příjdou situace, kdy děti chodí v mínus 20 v teniskách, protože matinka prodá zimní boty, které jsme dětem koupili.... Nebo když zjistíme, že děti nenávidí vánoce.... V těchto situacích mnou cmlouvá vztek ale kvůlí dětem se musím překonat. Pak v noci nespím :-(
Stále se plácám v tom, jestli by jim nebylo lépe, kdyby nežily v jejich šílené rodině. Vím, nebylo. Nebo???