Od dětství se léčím s revmatoidní artritidou, zázrakem je pro mě biologická léčba. Nyní mám vytoužené druhé děťátko. V těhotenství mi bylo relativně dobře, brala jsem nízké dávky kortikoidů. Teď je holčičce sedm týdnů a můj stav se zhoršil. Můj dr. mi důrazně doporučil přestat kojit do šesti týdnů a nasadit opět léčbu. Souhlasím s ním, vím, že bych se nemohla o obě děti dobře postarat, že mi bude hůř...
ALE: moc si to vyčítám... Myslím jen na to, dívám se na lidi a přemýšlím, jak dlouho byli kojeni, mám strach, že holčička nebude zdravá, že na prášku nemůže vyrůst apod., solidně mi z toho hrabe. Další věc je, že od začátku s kojením bojujeme, malá špatně saje, porodní váha 3260g a nyní 3800cca. Po každém kojení odsávám, dokrmuji svým MM stříkačkou. V noci vstávám a odsávám mléko, aby ho bylo více (prodělala jsem zánět prsu a poslední dva dny množství pokleslo), přeji si, abych mohla holčičku kojit, ale vím, že se snažím zbytečně.
Včera jsem podala první příkrm, dle rady pediatra HA (je osypaná a trpí bolestmi bříška). No, obrečela jsem to, ten její udivený pohled... Jsem z toho nešťastná. První dítko jsem kojila do půl roku, pak jsem zavedení UM nesla celkem statečně. Prosím poraďte, jak se zbavit černých myšlenek. Máte někdo podobnou zkušenost? Vždycky jsem si představovala, jak budu své děti kojit dva roky a říkám si, proč zrovna já....
Omlouvám se za zmatený příspěvek, leze mi to na mozek...