Aťram - ani nevíš, jak ti rozumím. Nikdy jsem nepochybovala, že nebudu kojit - brala jsem to jako samozřejmost... O to větší byl můj šok, když jsem u první dcery zjistila, že prostě nemám mlíko... Ořvala jsem to, tejrala jsem se, mačkala každou kapiču... Moje celé dny byly přebalit - nakojit - dokrmit odstříkaným z minulého kojení - uložit mimi - odstříka každou kapičku - osprchovat se (byla jsem uřvaná a propocená na niť) a opět se dítě vzbudilo, takže přebalit - nakojit - .....
Během 4 týdnů jsem byla hromádka nervů a musela vzít rozum do hrsti. Ujasnila jsem si, že jsem ze 4 dětí, z nichž nebylo žádné kojené dýl, jak 3 týdny, že jsme zdraví, žraví, inteligentní (3x VŚ, 1x SŚ) a nic se nám nestalo... a pokud budu na nervy, bude to pro mimi hodší, než když se napucne z flašky a ona i já se spokojeně vyspíme....
U tebe bych to vzhledem ke zdravotním důvodům už vůbec neřešila. FAKT se dítě nají z flašky v pohodě, překvapený pohled za pár krmení z lahvičky zmizí - ono se to mimi i méně nadře, takže si rychle zvykne.. A pro pohodu dětí je spokojená a zdravá mámá určitě důležitější, než mléko z prsu!!!!!
Drž se!!!!!