Navazuji na jinou debatu, která už nežije.Dostaly jsme se tam okrajově k trestům - běžná praxe tady je se moc nepřiznávat ke svým pokleskům když dítě uhodíte.Která z Vás to nikdy neudělala?S ohledem na věk a situaci...překopíruju svůj příspěvek a docela by mě zajímala vaše reakce na tuto.
...Včera mi moje dítě předvedlo excelentní ukázku-nemohla sem se zvednout ze země přes bolest kopání juniora v břiše.Reakce smíchem u Ondráška mě překvapila, nicméně jsem mu vysvětlila že to je veliká bolest a byla bych ráda,kdyby se mi nesmál, spíš mě třeba pohladil po břiše a na bráchu promluvil.Za chvilku se to opakovalo znova, opět s posměškem, nechápu proč?Znovu vysvětlení, s tím, že to není bolest způsobená mou hloupostí(jako když on nepozorností nebo jančením spadne a odmítám ho litovat.
Potřetí a stejně...zase výsměch.Měl smůlu a byl tak blízko že ode mě chytil jednu výchovnou a celkové odmítnutí v podobě samostatnýho usínání.
Je to tak přehnaný?