Rozhodně nemám nic proti plácnutí dítěte - ALE jde o věk, situaci a přiměřenost.
To se samosebou dobře píše z pohledu nezúčastněného a klidného jedince a rozhodně nemůžu tvrdit, že mi nikdy neujela ruka

To, co mi připadá daleko horší, je tzv. "odvrácená tvář matky" - takové to "Nemám tě ráda, nechci tě, když zlobíš..." a odvrácení se od dítěte (a nechat ho jít samotné spát, aniž bychom se před usnutím usmířili, to možná až někdy ve školním věku...)

Každého, komu se Tvůj postup nelíbí, žádáš o popis pracovního postupu - jak jinak tedy reagovat.
To je trochu obtížné, když jde o tak individuální záležitost
Taky nevím, jak je chlapeček starý, a nakolik s ním je řeč, nakolik chápe bolest druhého (empatie není vlastní malým dětem) - upřímně řečeno, matka v křeči může působit legračně, pokud si neumím představit, jak ji něco bolí, nebo ŽE ji vůbec něco bolí...