Podle mě to je přehnaný, termín "jedna výchovná" mi přijde směšný, nevím, co je na facce výchovného. Nicméně přiznávám, že jsem párkrát oba kluky pleskla, facku, co si pamatuju, dostali oba jako malí za surové kousání a zabralo to, nic jiného nezabíralo. Nepřipadalo mi to ovšem jako výchova, ale jako upozornění na to, jak to bolí. Facka ve spojení s nastupujícím konkurentem v břiše mi dobrá nepřijde, on ti tu bolest nezpůsobil, "jen" se ti smál - prosím tě, kolik mu je ? Ale už se stalo, tak bych se v tom nepitvala. Pokud ji ty považuješ za výchovný prostředek, budeš to stejně používat dál.

Jo, ještě jednou dostal starší facku - a za to se dodnes stydím - on strašně prožívá bolest a bolelo ho břicho a dostal se do úplného hysteráku a já už nevěděla co s ním, tak jsem mu jednu vrazila. Hysterák skončil na to tata. Ale fakt hrdá na to nejsem a ta facka byl akt naprosté bezradnosti.

Malý je takový lehce despotický a pokouší se nás ovládat,když se mu to nedaří, dokáže být pěkně hnusný, řešíme to separací v pokoji, tam vždycky zchladne.


Prostě takhle - nevidím rozdíl mezi tím, když chlap ubalí své ženě facku nebo když maminka/tatínek ubalí facku dítěti - oboje je to, podle mého názoru, akt moci a nadřazenosti (ač vyplývající třeba ze zoufalství, že nejsme schopni řešit danou situaci).