Hannah,
nechci tvrdit, že jsem svoje děti v životě neuhodila, ale jsou to opravdu výjimečné situace, které většinou považuji za svoje selhání. V tebou popisovaném případě bych dítko netrestala, spíš se snažila vysvětlit - mě to moc bolí a ty se mi směješ? to od tebe není moc hezké. Jak by se ti líbilo, kdybych se smála já tobě, když tě něco bolí. apod. Kdyby to nezabralo a já byla opravdu hodně vytočená, tak bych dítko poslala do jiného pokoje.
Jinak já polituji dítko, i když si zranění způsobí jak píšeš svou hloupostí (myšleno 3x mu řeknu, ať neskáče po kanapi, dítko dále skáče a spadne). Asi mu i vynadám, ale přesto polituji, pofoukám, zalepím apod.
Jinak si myslím, že může hrát i roli určitá žárlivost na miminko v bříšku.

Už to neřeš, stalo se, co se stalo a nemá smysl se v tom dále babrat.