To je strašně zjednodušené, svým chováním, zvlášť ve třech letech, reagujeme na svou zkušenost s celou společností (školka, babička, sousedka, dětské hřiště,...) na svůj fyzický stav (hlad, zima, únava, škrtící kalhoty..)

I dospělý člověk si nezřídka do neočekávané reakce promítne sedmnesát traumátek z dětství, nešťasnou lásku, PMS či kocovinu, zimu ap a to už se celkem zná a kontroluje.

V rodině zakladatelky nedošlo k žádné patologii, děcko sice dostalo neoprávněný záhlavec, mami má nějakou prehistorickou představu, že se dítě nemá litovat(zřejmě z nějakého psychomanuálu o výchově dětí), ale v podstatě se nic nestalo a všichni se mají rádi, fakt bych to nedramatizovala..