Remcání okolí se dá předejít docela jednoduše - nikomu jména neříkat
U prvního a druhého dítěte jsem navrhla několik jmen, muž většinu z nich zamítl a vybral třeba třetí, čtvrté v pořadí. Takže preferované jméno mi neprošlo. Potřetí jsem jsem změnila taktiku - nechala jsem jeho, aby jména navrhnul, většinu z nich jsem zamítla a vybrala z nich ta dvě, která jsem měla tajně vybraná
. Ještě jsem tedy použila jeden manévr, a to přechýlení ženského jména do mužské podoby. Takže takhle složitě se vyvíjelo jméno našeho nejmladšího syna.
Nejvtipnější bylo, že když jsem rodila, muž si vzal takový ten barevný lepící papírek a ta jména si tam napsal a nalepil je na lednici, aby si je jako pamatoval. Asi kdybych jako umřela, aby věděl, jaké jméno má dát