Tohle je věc docela nadlouho...zamilovanost, jak se tu už mnohokrát řešilo, vziká i náhle, ale nezmizí ze dne na den. Často vystřízlivění přijde (a ženy mají velmi velmi často vzhledem k milenci růžové brýle a nereálná očekávání) až po delší době...jde o to, zda tuto dobu nějak přečkáte, nebo spíš - jak ji přečkáš ty.
Se ženou se čtyřmi dětmi se "nový" chlap do vážného vztahu nebo manželství dvakrát nepohrne, myslím...jsou trochu racionálnější že ženy...
Manželka si může leccos vykládat jinak, než její nový objev myslí, může si stavět vzdušné zámky... a plánovat, ale realita bývá často jiná.

Asi by to chtělo, abyste si ujasnili vy dva, jak dál, co kdo z vás chce, potřebuje...a pokud spolu budete chtít opravdu zůatat, nějaká pravidla dalšhího soužití. Bez toho to nepůjde. musíte se sejít na půl cesty, chce to hdoně kompromisů, ússtupků, hodně pochopení, tolerance...je to prostě hrozně těžké.
Osobně si myslím, že tohle nejde ustát bez pomoci - buď terapeuta nebo dobrého přítele...je potřeba se poradit a ventilovat to, co nelze probrat s partnerkou a mít nadhled nad situací.
Člověk lejce posoudí situaci druhého...posoudit a zorientovat se v té své je téměř nemožné, tam jsme příliš citově angažování.

Rozhodně důležité je, zda spolu vůbec chcete zůstat...a zda jste ochotni pro to oba hodně udělat.