Pokusím se reagovat na předchozí příspěvky tak nějak globálně:

1. Že je to modelová situace, je mi celkem jasné. A bohužel i s tím pocitem lásky až za hrob - to je právě ta nejhorší překážka, kterou bude potřeba překonat.

1. Nejsem ten typ, který si myslí, že když vydělává, na ženě je všechno ostatní. Ani já nejsem nijak zvlášť pořádný, tak k tomu přece nebudu nutit tu, kterou miluju, že. Jak jsem jí opakovaně říkal, vůbec mi nevadí doma něco dělat, ale vadí mi pocit, že to dělám "za ni".

2. Seberealizaci si už našla (píše, a začíná v tom mít úspěchy). Potíž byla, že jsem to dlouho chápal jen jako volnočasovou aktivitu = nedoceňoval. (Protože co jsem viděl v reále? Ženskou u PC uprostřed bince. To se těžko oceňuje.)

3. Vypadávání ven bez dětí děláme pravidelně 2x ročně, vždycky tak na 3 dny. Hotýlek, kavárničky, divadlo. Na pár týdnů uprostřed školního roku to ale fakt nevidím.