takže znovu závislost (i když tentokrát na "hodném" partnerovi)?

Na Tvém místě bych se nejprve dala do pořádku psychicky (v tom má Pelíšek pravdu, to ZDALEKA ještě není OK) a materiálně (vypořádání SJM, a tady vřele doporučuju se NESNAŽIT o maximální spravedlnost, a pokud s dcerou neumíráte hlady, tak se radši na něco vykašlat, než se o to další roky hrdlit).

A až to budeš mít hotové, tak teprve pak bych uvažovala o svatbě, abych se mohla partnerovi "věnovat" s čistým stolem.

Samozřejmě to klidně můžeš udělat hned, cítíš-li to tak, ale argument "byla jsem na to celý život zvyklá, tak to chci zas" mi připadá hodně zvláštní.