Mně v tom furt falíruje jedna věc - Tylity dosud píše ve stejném duchu, v jakém to tu už dlouho známe, v tom se nic moc nezměnilo. Nedokážu si představit, že by doma, před svým partnerem, smýšlela jinak (spíš naopak, tam to vidím na ještě větší otevřenost a frekvenci), a zároveň si myslím, že i pro muže se svatozáří by muselo být náročné 3 roky (co se znají) poslouchat furt dokola o tom zločinci exovi, v té šíři a hloubce emocí a podrobností...nejen, že neutekl, ale ještě požádal Tylity o ruku...sakra, ani se tomu nechce věřit, že by to byl normální, ale skvělý, bezpodmínečně a zdravě milující chlap, opora, skála, upřímně - opravdu se za tu upřímnost omlouvám, ale nedá mi to - když by to BYL fakt normální a skvělý chlap, PROČ by si - při vší úctě k jinak jistě skvělým Tylitiným vlastnostem - vybral pro život ZROVNA někoho TAK zbytečně komplikovaného, resp. s nedořešeným životem a nedokončenou psychickou očistou?
Já si třeba o sobě myslím, že jsem dobrý a spolehlivý člověk a "parťák" - ale že bych se primárně vrhala do vztahu s "nedořešeným" člověkem, to rozhodně ne (něco jiného je, když ti lidé ve vztahu již JSOU a stane se nějaká zlá událost, pak je naopak správné se vzájemně podržet, ale lézt do toho???)