Ino,
tam, kde jsou byty levné zase není práce. To si nevybereš. Navíc já nemůžu odejít z Prahy už kvůli synovi, je tu doma.
Fakt jsem sháněla pronájem od majitele domu, protože tam je aspoň nějaká naděje, že v tom bytě vydržíš x let, ale tady v lokalitě prostě nic nebylo.
Čím jsme tu dýl (třetí rok), tím víc bychom oba se synem chtěli, aby to tak zůstalo... jenže holt ty dva miliony nemáme.

Vím že teď budu zapšklá a žlučovitá, ale mně to mrzí tím spíš, že jsem nikdy nebyla typ, co by chtěl přijít k hotovýmu a naopak mám radost, když se na něčem můžu podílet, neměla bych problém do čehokoli investovat prachy, energii, čas... dokonce by mne to bavilo. A jsem v okruhu svých kamarádek jedinej vůl, kdo tu šanci nedostal.