Tak veselé příhody:
1 - Můj kocour jako půlroční coural po parapetu a spadl ze čtvrtého patra, naštěstí do křoví, ale bylo to humorné tím, že byla právě půlnoc a já jak pako chodila pod barákem a šeptem ho volala, on vyděšený mňoukal na odpověď, ale nevylezl za nic. No vytáhla jsem ho, dobrodrůžo pro oba..
2 - Na stejném místě spadl na stříšku nad vchodem, to bylo ráno o půl osmé, co jsem doběhla dolů, už tam stály čtyři děti a vyděšeně zíraly, viděly ho letět a měly z toho šok, kocur v pohodě, jen vylekaný, mňoukal, docela dlouho jsem ho ukecávala, pak mi skočil na rameno a držel se "zuby nehty"..
3 - Naposledy spadl z okna z druhého patra, ale to bohužel dost blbě na schody, podřel si kloub na pravé přední tlapce a nedal na sebe sáhnout..
Poslední tři roky mám konečně balkon, líbí se mu to velice a nespadl zatím vůbec. Mouchy a havěť loví doma i tam, ale zřejmě chápe svoje meze. Mám tam zavěšenou lojovou kouli, naproti balkonovým dveřím, sleduje ptáčky a prská na ně přes okno, jak přifičí holub nebo něco většího, zdrhá on i ti malí.
Ještě minulé léto mě nervoval tím, že si vyskakoval na venkovní parapet a slunil se tam, to jsem se bála, že sklouzne dolů a proletí mezi šprušle, letos se o to zatím nepokoušel..
Musíte vyzkoušet, jak zvládnete u vás. Mě spíš mrzí, že mám strach ho vzít ven. Co jsem to zkoušela, když byl kotě, zdrhal na nejbližší strom, dvakrát mi ho sundavali nějací kluci.. Nebo na chatu mám strach ho vzít, myslím, že mu dělají špatně změny prostředí a velký prostor je pro něj neúnosně lákavěděsivý a já se bojím, že uteče a nevrátí se. Asi by zvládl "zdivočet", to jen já beru, že mám za něj nějakou odpovědnost - jak říkala liška v malém princi..