dnes jsem řvala jak pominutá, když sem zjistila, že to moje robátko počůralo celý komínek tolaetního papíru, místo aby čůralo do mísy.... taky poslední dobou řvu jak pominutá, taky mi je to líto, ale zjišťuju, že moje dítko funguje jen když em sekernice. nemluvím jen o řevu, prostě nepovolit ani o píď. závidím maminkám, které se s dítětem domluví, na to mám moc velkýho rozjívence, teď ještě v kombinaci se záškodničením kvůli žárlení.
ale vážně mi je to taky líto, takhle právě večer si říkám, že sem mu taky mohla zpívat dýl, být milejší... a to vše do té doby, než zjistím, že neusnul, potajmu roztahal hračky po pokojíčku, nebo rozkousal desky knížky, co mu po večeru čtu... a je po lítosti