miki, neboj, to domlouvání přijde, tvému staršímu - a už je to starší, nejsou ještě ani tři.. prostě tě zkouší navíc k tomu malej bráška..ta fáze domlouvání (případně vydírání - respektive možnost vydírání - já tomu říkám dohody z tvé strany ještě přijde), já mám 6,5 leťačku s ADHD a většinou se zvládnu domluvit - vyobchodovat i s ní

s tříleťákem to je horší.. občas už na něj nějaký malý nátlak platí, ale protože nemluví, tak nedokáže moc odporovat

jinak ke řvaná, řvu taky jako satan, u prvního syna jsem moc neječela.. prakticky vůbec, jednak dobře spal a druhak byl fakt anděl.. za to teď - je mu čerstvě jedenáct, ač je premiant tak mě často přivádí k šílenství svým mimoňstvím :D

druhé dvě děti nespaly a nespí - je jim 6,5 a 3 , takže prakticky skoro 7 let nespím víc jak 2 h v kuse.. a od mé únavy se odvíjí i můj řev.. v poslední době mám pocit, že nejvíc řvu na nejstaršího, někdy si říkám, že na něj mám vysoké nároky.. ale asi nemám... to co po něm chci není nic extra těžkýho..