Možná by sis měla přiznat, aby ses zbavila výčitek viny,že matky jsou možná NELASKAVÉ ale děti určitě taky nejsou LASKAVÉ podle tvých původních představ. Prostě to jsou jen lidi, jako ty, a taky se nechovají tak předpisově, jak by se slušně vychované dítko chovat mělo /nebo trpělivá laskavá matka chovat měla/.
Když tě bude KDOKOLIV soustavně provokovat, vytáčet, ignorovat /a nebude to tvoje dítě/, nebude zralá za chvíli nejen na řev, ale i na horší věci?

Uvědom si, že od svých dětí strpíš a vytrpíš daleko víc, než od kohokoliv jiného na světě. S partnerem takového chování by ses už dávno rozcházela, s kamarádkou nestýkala u kolegy nebo šéfa změnila zaměstnání.

Jen tohle zaměstnání máš napořád, nikdo tě ani nevystřídá, ani ti nedá dovolenou.


Každý rodič je bytost hodná hluboké úcty.

Apropó - uvědom si, že spousta věcí je idealizace. Jak píšeš o laskavých matičkách a babičkách, tak já si velmi dobře pamatuju, že předchozí generace nešla pro facku, třepnutí a výprask daleko a ani je nenapadlo zadržet ruku s úvahou, jestli nezpůsobí trauma.
Nesmyslné vzdory tříleťáků kvůli ničemu se řešily ne style respektuj, ale ručně a stručně na zadeček s dovětkem: tak ty řveš a válíš se po zemi? a nic se ti neděje? tak já ti ještě přidám, ABYS MĚL PROČ ŘVAT

takhle to dřív chodilo a dnešní rodiče jsou až moc hodní, možná právě proto vynerveně řvou, protože se snaží dostát nějakému svému kodexu z psychologických příruček, ale pak to prostě nevydrží a ta tenze musí ven. A když se bojí dítě proplesknout, protože to se dneska nenosí, tak tu agresi prostě verbalizujou.
Podle mě je dneska rodič pod neúměrným tlakem a často by to třepnutí nebo ta facka přispěla ke klidnější atmosféře v rodině, protože když od rána dětičky matičce skáčou po hlavičce, ona se celý den snaží odolat nutkání je nepotřestat, je v podvečer jako papiňák a pak už ječí i kvůli minimální příčině.

Tož tak - někdy by třepnutí ulevilo a druhá strana by se srovnala zavčasu, než by domácí hysterie vygradovala.