Creo, dobré ten vztah udržovat je jen tehdy, když to tak cítíš a nemusí v tom být nic z tebou uvedeného, to jsou negativní důvody. Ono odříznout exe, obzvlášť když jsou v tom společné děti, úplně nejde. Do jistý míry a po určitou dobu spolu musíte komunikovat.
Já chápu, že to v některých vztazích drhne, jeden se cítí ublíženě, druhý se vzpírá, jeden nenávidí, druhý se vysmívá.

Cílem je vyrovnat se se vztahem tak, abych JÁ byla v klidu a v pohodě. Což nejsem, pokud toho člověka nenávidím, naskakujou mi pupínky při představě že ho potkám, nebo že mu budu muset zavolat kvůli dítěti.
A když se dostaneš do takovýho klidu, tak ti pak nevadí jednou začas s ním a společným dítětem zajít na zmrzku nebo oslavit narozky dítěte, najednou zjistíš, že i když už s ním nechceš sdílet společnej život, můžeš s ním strávit pár chvil jako s člověkem. Taky se stává, že rozchodem člověk od sebe odpoutá to, co mu na druhém tak šíleně vadilo a zjistí, že v jádru je ten člověk fajn (jinak by sis ho asi ani nevzala).
Samozřejmě jistá vstřícnost musí být na obou stranách, ale začít je potřeba od sebe. Nic nehrotit a nedělat "na sílu".