od prvního těhu brečím u všeho.......v pátek, když se malý loučil s kuchařkama ve školce, když jel se školkou na celý den na výlet.......né že by mi bylo smutno, ale jak prostě vidím ty malé obličeje za sklem, jak mávají, svírá se mi srdce a podlijou oči.......musím to pak hodně rozdýchávat, abych nebyla za debila besídky, postižené děti v telce, štve mě to, ale nedá se to ovládnout...