Bečela bych často, ale přemáhám se. Tak např. mě dojalo, když jsem viděla syna v tanečních a uvědomila si, jak je velký, jak to uteklo. Ale pamatuju, že mi bylo do breku i když jsem ho naposledy vedla ze školky a pak šel do školy. Nebo mi bylo nedobře, když jsem po 15 letech měnila zaměstnání z fin. důvodů, jinak mi nic nevadilo, perfektní kolektiv, když jsem odcházela ze svého kabinetu, musela jsem se přemáhat. A celkově je toho hodně, taky bulím při filmu Babička....