Jsem přesvědčená, že stromek se má ohýbat od mala. Takže od malička syna vedu k samostatnosti. Když byl malý, posílala jsem ho koupit rohlíky (a sama stála na prahu krámku a hlídala ho). Později už chodil nakupovat úplně sám. Když šel poprvé ze školy domů sám, jako úchylačka jsem ho těch cca 300 m tajně sledovala .

Dnes je mu 9,5 let, po prázdninách půjde do čtvrté třídy. Ze školy chodí sám, sám chodí nakupovat. Ráno ho ještě vodím, ale to jen proto, že by nebyl schopný samosatně vstát. Je to velký spáč.

Jeden den v týdnu teď celý rok chodil domů, vyměnil si tašky a cca za půl hodiny samostatně odcházel na kroužek, z něho zase sám domů. Nejdříve jsem mu telefonem připomínala, že je čas odejít na kroužek, kontrolovala, jestli je v pořádku. Nikdy ale nebyl žádný problém. Tedy lžu - jeden problém byl. Byla jsem jím já. Ačkoliv už rok je syn samostatný, stejně mám o něho strach. Myslím, že je normální, že se o své děti bojíme. Musíme jim ale dát možnost se osamostatnit, naučit se postarat se o sebe.

To, že je tvoje dítě pohledné zase není nic tak mimořádného. Ostatně, v tomhle věku snad každé dítě (není-li obézní, nebo netrpí-li tělesnou vadou) je okolím bráno jako roztomilé. Vyloženě ošklivé dítě jsem snad ještě nepotkala. A pak, úchylům je jedno, jestli je pěkné nebo ne. Také podle statistik je fuk, jde-li o děvče nebo kluka. Deviantů je plus mínus stejně.