Martino, tak že kojené dítě se v noci budí a kojí se, je normální. To není vyfňukávání mámy.

Mám to doma podobné, a bylo to tak i před narozením sourozence. Prvorozený je citlivka, dokáže se rozbrečet kvůli čemukoliv. Když jsem v pohodě, tak se to snažím řešit v pohodě. Spíš se ho ptám, co by ode mne potřeboval, jak mu můžu pomoct, aby přestal brečet. Sám si vymyslí, co by pomohlo a já to splním, je-li to v mých silách. Ale diskutujeme o tom. Takže někdy pomůže pofoukat, obejmout, pochovat, dát mlíčko, dát bombonek, nějak napravit danou situaci (pomoc např. s hledáním té správné ponožky atd.)
Prostě dle situace.
A když jsem vzteklá a unavená a fˇmukání překročí únosnou mez a nepomůže pár vět první pomoci, tak ho posílám za dveře či do pokoje, aby se uklidnil sám. Ale vždy nejprve nabídnu pomoc a když ji nepřijme, tak si musí pomoct sám.