Příklad ze života:
Dítě se v noci budilo, že má žízeň.
Určovalo si, co bude pít, a tak se mu v noci vařil čaj, kakao...
Určovalo si, kdo mu pití podá, a tak se budil tatínek, bratr, babička, strejda...
Vyvrcholilo to tím, že si dítě usmyslelo, že mu pití podá paní výpravčí (bydleli na nádraží), a tak se mi v půli noci zjevila na nádraží celá delegace i kakajíčkem: napřed jsem myslela, že někdo z nich umírá, když jsem pochopila podstatu problému, odeslala jsem je rázně do tmy.
Kupodivu nejmíň naštvané bylo to dítě, které se mi další den přišlo omluvit.