Martino,
záleží na podání.
Synovi jsem řekla, že ho nepokládám za takového idiota, abych mu nemohla důvěřovat a musela se k němu chovat jak lampasák k vojínovi. Nehledě na to, že mne "poslušné" děti děsí, úplně z toho cítím ten dril a křeč, fuj.
Navíc existuje fůra příjemnějších aktivit než buzerovat dítě.
Jo, věřím, že dost lidí by mělo osypky z toho, že spolu se synem jednáme jako rovný s rovným, ale podstatný na tom je, že jsme s tím spokojení OBA.