Řekla bych, že asi oboje. Nemám zkušenosti s adopcí, ale stalo se mi něco podobného. Když jsem ještě podnikala,jelikož moje podnikání bylo na bodu mrazu,žádne výdělky, žádali jsme o sociální dávky.Po předložení manželova čistého
příjmu a zjištění si mých příjmů podle daňového přiznání u FÚ,nám přišla odpověď zamítavá,protože naše měsíční příjmy prý dosahovali částku skoro 13.000,-Kč(byla bych velice ráda,kdyby jsme v té době takový měsíční příjem měli) .Šla jsem na sociálku a ptala jsem se jak k tomu číslu došli.Odpověď byla pro mně víc než šokující.Pracovnice mi řekla,že i když moje příjmy jsou nulové,podle zákona na mně připadá částka životního minima a tudíž,na
žádanou sociální dávku nemáme nárok.Spadla mi brada a nemít brýle na nose,patrně bych přišla i o oči.Bránila jsem se argumentama,že tu částku životního minima mi přece stát nedává,že jí nemám,ale pracovnice mi řekla,že to jsou nové zákony a oni podle nich musí pracovat.V tomhle státě mi připadá milion věcí postavených naruby.Cikánky, které porodí 10 dětí,nestarají se o ně tak jak by měli,ty nikdo nekontroluje,nikdo je psichycky nedeptá,nikdo jim děti neodebere pro zanedbání rodičovských povinností.Všichni od nich dávají ruce pryč,protože se jich bojí.Když požádá slušná rodina o adopci,zažívá stres a peklo,ponižujúce návštěvy soc.pracovnic doma atd. My jsme socální dávku od státu nedostali,vy vašeho Tomáška máte už doma a to je podstatné.Přeji vám krásne chvíle prožité s nim.Jenom se ptám,kde je v tomhle státě logika?