Já si říkám, jaký by to mohlo být, kdyby si rodiče začali ty odchody plánovat, jednou za čas, řekněme jednou za měsíc si vyrazit spolu. Tím myslím, že není nutný čekat, až člověka ta příležitost cvrnkne do nosu (a pak být zničená, když se to termínově nehodí), ale dá se tomu jít naproti a vytvářet si ty příležitosti sami. Někdy v tom kolotoči to člověku ani nedojde.