Taky jedno takové dítě mám . Už z toho teda celkem vyrostla, ale když jí byly dva nebo tři roky, tak stačilo říct "Půjdeme ven." a ona dostala hysterák, i když ven chodila ráda . Jediné řešení bylo vše řešit otázkou tak, aby měla pocit, že si to rozhodla sama, takže místo "Půjdeme ven." jsem se ptala "Půjdeme ven?" Vyrostla z toho, ale dodnes mnohem lépe funguje, když o tom, co bude dělat, rozhoduje sama, cokoliv "smrdí" povinností má tendenci ignorovat, bojkotovat, sabotovat (včetně domácích úkolů). Přitom je ale z holek nejcitlivější na to, když něco potřebuju a chci já....pak prostě kašle na sebe, na ségry a udělá, co se udělat má a nemusím vůbec nic říkat...
Výchovou to není, ostatní tři fungují na úplně jiných mechanismech, každá je úplně jiná, včetně dvojčat .