Roční syn byl naprosto v pohodě, ať jsem ho zanechala kdekoliv. Zamával a dál si mě nevšímal. Teď v pětiletech mi právě před chvílí sehrál uplakanou, neuvěřitelně lítostivou scénku, že na chatě s dědou a babičkou (které miluje, vídá velmi často, zůstává u nich spát i na více dnů v kuse) prostě nezůstane, protože by se mu po mamince mooooc stýskalo. Byl tak zoufalý, že jsem ho vzala domů.
Takže být tebou si užiju, že můžu dítě pustit z dohledu a věnuju se ve volném čase sobě, nemusí to tak být napořád...