Byli starší než 18, což neznamená, že nebrečeli stejně dojemně jako umějí brečet čtyřletí.

Mohla jsem je vykopnout nebo utéci bez ohlédnutí, ale nedalo mi to - natolik jsem máma.

Rozhodně si ale nemyslím, že kdybych - i malé dítě - nechala v péči otce, byla bych špatná matka, protože já bych je klidně u otce nechala a pokládala bych to za lepší pro ně.

U nás to bylo tak, že ani jeden z nás se necítil na to, vychovávat děti sám, tak jsme zůstali spolu kvůli nim.