Máme. Manžel miluje. Já nenávidím. Když mám dovolenou, tak nechci nic dělat. Karavan vyžaduje údržbu jako malý byteček. Vyčistit ledničku, záchod, prát záclony apod. Než vyjedeme na dovolenou, jsem unavená balením, uklízením. Štve mě to hodně. Vím, že je to hodně tím, že manžel je líný až běda. K ničemu ho nedonutím ani slušně ani řevem. Je mu to prostě úplně jedno. On smrad ledničky necítí, přijde mu to dobrý, žádnou špínu nevidí. Když v kempech vidím, jak rodinky spolupracují, chce se mi brečet. Zvenku to všude kromě nás vypadá jako idylka. Tak nevím, jestli my navenek taky vypadáme spokojeně. Dnes jsme se vrátili právě z kempu a ještě teď se stydím, když si vzpomenu, jak tam některé vyvařovaly brambůrky s masíčkem a já nevím co to ještě vonělo. Já nevyvařovala, protože jsem se chtěla válet jako ostatní, děti jedly pořád jen hranolky s kečupem a trdelník. Opravdu celý týden. Byly maximálně spokojené. Takže my vlastně určitě vypadali spokojeně a děti a manžel i doopravdy byli. Jinak je karavan vyhovuje.