Ananto, dovolím si několik poznámek k diskuzi.

To, že máš smůlu na chlapa/chlapy neznamená, že všichni chlapi jsou mizerové. Většina chlapů se chová normálně, zodpovědně….

Já mám z Tebe dlouhodobě pocit, že bys měla přestat lhát sama sobě. Udělat si takovou inventuru. On je takový, jaký je. Jestli se nezměnil do teď, tak už se nezmění. Měla bys s tím počítat a neočekávat od něj něco jiného. To nijak nesouvisí s tím, zda se odstěhuješ nebo zůstaneš, ale neměla bys od něj očekávat něco, čeho není schopen a podle toho se rozhodovat.

Ještě mi napadá, myslíš taky trochu na sebe? Myslím na Anantu člověka, ne na Anantu matku. Anička je malá a ještě dlouho se jí budeš muset hodně věnovat, protože Tě potřebuje. Máš jí ráda, ale přes to všechno jste dvě bytosti a měla bys mít i svůj život a ne žít život Aničky. Pokud si dobře vzpomínám, tak Tvoje práce, kterou jsi měla ráda, byla vázána na město, kde žiješ. Stěhování k rodičům by zjednodušilo život Anantě matce, ale bude spokojená i Ananta?