můj prostřední syn je dyslektik, má špatnou výslovnost, takže čtení nahlas je pro něho otrava a stejně je to k ničemu, od první třídy i v ppp prohlašoval, správně, že co si přečte potichu, to si pamatuje, protže se soustředí na obsah, ale když čte nahlas, tka si pamatuje mnohem míň, protože ho ruší vlastní chyby ve čtení i ve výslovnosti.
přečte strašně moc, Verneovky hltá minimálně jednu za týden, teď od Dumase komplet nezkrácenýho Hraběte Monte Christa, svou první Verneovku přečetl v pololetí 1. třídy, odbornou literaturu kolem geologie, prostě moc a všechno. A není nutný, aby četl nahlas.
Díky tomu, že tak moc čte, nemá větší problémy v češtině ani přesto, že má taky dysortografii a dysgrafii...
jen když potká slovo, které ještě nezná nebo jméno, tak to buď přeskočí nebo zkomolí, pokud mu chybí v pochopení textu, tak se zeptá (a většinou přijdu právěna to, že to přečetl špatně).
Ale vzhledem k jeho slovní zásobě v 10 letech je to v pohodě, fakt nemusí znát ještě úplně všechno