On ví, že nečte nahlas dobře, ale zase ví, že v určitých oblastech ví víc, než ten dobrý čtenář a že mu třeba matematika jde líp. Bere to tak, že někomu je shůry dáno matematický myšlení a někomu jinýmu zase čtení a někomu tělocvik......
Přečte, co musí ve škole a víc se tím nehodlá zabývat. Já ho nutila číst i předtím, ale nahlas a tomu se snažil vyhýbat a pokud nemusel, nečetl. Výrazné zlepšení jsem nezaznamenala. Zato teď, když jsem řekla, že může číst očima jako brácha, výrazné zlepšení nastalo - přečetl za víkend knihu, kterou měl s kecama na celý měsíc - nahlas.