Ano - v poradně mi říkali, že schopnost dětí naučit se dobře číst, končí mezi 10-12 roky, že proto je třeba nutit dítě číst nahlas. A tak jsme spolu četli napřeskáčku - aby vůbec něco přečetl. Ale bylo to hrozný - nebavilo ho to a taky když si měl číst třeba vlastivědu nebo tak, tak už tohle ho unavovalo a pak ještě navíc číst z knihy. Tak prostě odmítal číst. Starší syn přešel na čtení očima sám a rychle - prostě řekl - nebudu číst nahlas, chci si číst potichu - a bylo. Ale on číst nahlas uměl, teď jde do devítky a mám pocit, že se hrozně zhoršil, to mladší čte teda líp. Jenže starší zase toho přečte nepoměrně víc, o mnoho a mnoho víc a tím pádem má větší rozhled. Já bych asi raději, by toho i mladší načetl víc, i když potichu. A když se přes to všechno nenaučil doteď číst perfektně, tak se to asi už nenaučí, možná nemá ty správné schopnosti. Já nevím.
Pro staršího syna je knihovna výzva - on chodil do malé sídlištní tak dlouho, až tam přečetl všechno z jeho věkové kategorie a teď je rád, že v té velké knihovně je toho tolik, že prý snad nehrozí, že by tam přišel a neměl si co vybrat. Mladší z toho množství má naopak hrůzu - to že musí přečíst? To proboha ne. Ale teď právě nastala změna - nadšení, že čte rychle a že si může půjčit víc knih a zapsat se na čekací listinu nedostupných knih.