Diskusi jsem jen prolétla a mám pár poznámek.
ZA 1) Referát se přednáší, nečte se. Děti mohou mít psané poznámky, ale z podstaty té metody jde hlavně o mluvený projev - čtení nahlas by k tomu nemělo být potřeba
ZA 2) úplně mne děsí, že ještě fungují ve školách hodiny, kdy celá třída čte dohromady, každý kousek nahlas a ostatní "dávají pozor" - to je přece takové plýtvání časem dětí, tak neefektivní metodu bych zakázala!!! jde to i jinak a lépe

ZA 3) Zamysli se, v jakých situacích bude dítě potřebovat čtení nahlas v životě a ty nasimuluj - tedy jsi v kuchyni, on v pokojíku - u počítače a potřebuješ, aby ti přečetl recept na vaření z internetu, nebo čtěte mladšímu sourozenci, hůř vidícímu dědečkovi/babičce zprávu v novinách, holky čtou pohádku panenkám, nebo může tátovi přečíst návod na sestavení nějaké police apod. Ať se to aspoň podobá reálné situaci a ať vycítí tu potřebu, ať se z toho nestane zbytečná pruda

Taky si můžete zahrát hru, kdy jeden je dospělák sedí u kafe v obýváku a má u sebe křížovku (stáhneš po netu různě), legenda k ní je ale rozstříhaná po řádcích a rozmístěná v různých částech pokoje (ideálně ještě trošku schovaná). Aby mohl dospělák vyplnit křížovku, potřebuje legendu, dítě běhá po bytě a "pořvává" - předčítá dospělákovi jednotlivé věty (může to být i hádanka- tedy kratší text). Dítě se nesmí od legendy vzdálit a ani nesmí dospělákovi napovědět. Dospělák doplňuje. Dospělák může chtít některé legendy zopakovat, když jsou přečteny nesrozumitelně ;-) ale bez kárání, jen prostě "neslyšel jsem, můžeš mi řečíst znova tu druhou část?" apod.
Hru může hrát táta/babička/děda i se dvěma dětmi - jsou k tomu ale potřeba dvě různé křížovky a legenda označená barevně, aby se vědělo, pro koho to je. Pak se střídají v předčítání, nebo se různě přebíhají apod. Je to sranda mumraj. Kdo vyplní celou křižovku, dostane odměnu - třeba koláč, který mamka zatím upěče.