Protože bych na hřišti pobývala nerada, tak tam prostě nechodím

Občas tam syna vezme babička, ale taky ne extra často, ono ho to tam stejně baví jen chvilku, radši běhá odněkud někam.
Mně by to nebavilo, špatně snáším upoutání na jedno mrňavé místo bez nějakého hlubšího smyslu.
Takže se mnou se syn dost nachodí volnou krajinou i městem, naleze po schodech a lavičkách, případně když má extra roupy, tak mu dám na šplhání štafle... Ale zároveń trávím čas pro sebe smysluplně prací na zahradě, chůzí, fotografováním, sbíráním bylinek....

Necítím potřebu trávit čas způsobem, který by mi byl vysoce nepříjemný.