Já ty píškovištní historky ňák nechápu. Na hřiště sem chodila minimálně, když už sem musela, tak sem si vzala čtení, dcera otloukala bábovky, já sem si četla o obraně včel proti sršňům, matky kdákaly o pribiňákách, pomlouvaly, nebo "nový katalog Avonu, holky!", nic z toho se mě nemohlo dotknout, protože mě to nebylo hodno.
Jak byly oblečený, nebo jejich děcka, sem si vůbec nestačila všimnout, možná by mě zarazilo kdyby tam měl někdo na sobě reklamní poutač.
Kdyby pro mě bylo až takový utrpení chodit na písek, tak tam prostě chodit nebudu.