Mandelinko,že se vám vkládám do diskuse,mýlíš se Ty.Dítě je malý člověk,od dospělého se sice liší,ale ne tolik,aby se na něj nesmělo mluvit.Já osobně v to nevidím problém,řešila bych situaci podobně jako Žžena.Příjde mi úsměvné,jak se oháníš autíky a citlivými dětmi,ale i trošku nebezpečné.Nedivím se,že je takový odpor k integraci,pokud to lidi staví tak,že dítě s problémem musíme nechat dělat co chce jinak "dostane záchvat"Sny je autistický a přesto je vychovaný,ta výchova je těžší a jiná než u zdravého dítěte,ale rozhodně nespočívá v tom,že si může dělat co ho napadne jen proto,že má diagnozu.Teď je docela v pohodě,ale měl období,kdy byl hodně úzkostný,nesnášel cizí lidi,hroutil se,když na něj promluvili a pokud by na něj zařvali tak by to s ním asi seklo,ALE v té době by určitě nešel k dvojici matka-dítě,nevzal si všechny lopatky a neházel na dítě v přítomnosti dospělého písek,přestože mu ten dospělý opakovaně říká,aby to nedělal.Takhle se přecitlivělé,autistické dítě nechová