Hele, ono je to taky o tom, co je pro koho pohodový. Já říkám, že jsem je měla pohodový - jenže všechny jsou sovy a prostě v noci nespaly, což po pár měsících bylo dost šílený a vyčerpávající. A dcera trpěla afektivními záchvaty. Ale přesto říkám, že byly pohodové - prostě jsem věděla, co s nimi a jací jsou, necítila jsem záchvaty paniky, že dítě řve a já nevím proč. Vždycky jsem věděla, proč. A možná proto říkám, že přes to všechno byly děti pohodové, protože nejhorší je bezmoc a bezradnost.