To je hodně obav, které se ale nejspíš všechny vyřeší porodem samy.
Pro povzbuzení ti můžu říct, že moje čtvrté mimino je chlapeček. Myslela jsem si, že jsem "holčičí" maminka, s kluky to neumím a těžko si k nim hledám cestu.
Měl VELMI nepovedený porod, na konci první doby, když už jsembyla otevřená, praskla voda, malý nenaléhal, spláchlo ho to a šel rukou a ramenem, nemohli ho dostat ven ani císařem, šel VEXem, po porodu nedýchal, otrava narkózou, prognóza nejistá, ležel v inkubátoru na hadičkách na JIPce, já taky na JIPce.... komplet přdpoklady pro problémy a psycho.
A jak se to vyvinulo: přisál se hned při prvním (velmi pozdním) přiložením, já jsem okamžitě měla mléko, je zdravý, klidný, spokojený a jsme do sebe zamilovaní jak novomanželé. Plně kojený v necelých šesti měsících bez jediného problému s laktací.
Jsem do něj blázen. Dvouletá sestřička ho přijala tak, že jsem to ani nepokládala za možné.
Prokrastinovat -bohužel- jde s libovolným množstvím dětí i práce.
Muž, když jsem otěhotněla, si "objednával" synáčka, přičemž ale ON a ne já je holčičí tatínek, nakonec byl mužíčkem zaskočený on. Ale už se to taky podalo a to objevování bylo moc hezké a poučné.
Tak se snaž dát do klidu, heslo tšhotenství a porodu je, že všechni stejně nakonec bude jinak, než si myslíš.