Poslední týdny řeším s dcerou stále stejný problém.Máme doma několik věcí,kterých si dcera ani nevšimne,jako by nebyly.Jedná se o některé hračky a oblečení.Protože dceru nezajímají,rozhodla jsem se je prodat.Dceři je deset let a např.kočárek pro panenky ji nezajímá,nehraje si s ním,kočár nám pouze doma zabírá místo.Ale běda,když se zmíním,že ho prodám.To mě dcera začne přesvědčovat o tom,že si s ním hraje a hrát bude a že je to její a prodávat to nebudu.To samé svetr-koupila jsem jí už někdy loni nádherný teplý svetr,měla ho na sobě jednou,jinak ho nosit nechtěla.Ale ve chvíli,kdy se zmíním,že se tedy svetru zbavím,tak začnou řeči o tom,jak ho nosit bude apod.Takhle je to i s některýma jinýma věcma.Samozřejmě je mi jasné,že tyto věci budou doma zbytečně ležet nadále.Nedokážu dceru přesvědčit o prodeji a netoužím po tom,aby nám zbytečně doma zabíraly místo.Prodali byste věci i před odpor dítěte,když se jedná o věci jeho,nebo je nechali doma ležet třeba dalších pět let,než dítě v patnácti uzná,že si s nima už opravdu hrát nebude?Uznávám,že věci jsou ve vlastnictví dcery a proto se mi to docela příčí,vzít je a pak jenom oznámit,že jsem její to či ono prodala i přes její nesouhlas,na druhou stranu vím že dcera je používat nebude a některé byly dost drahé,třeba kočárek stál patnáct stovek,takže by z věcí byla ještě i nějaká menší návratnost.