No, víš, ona se s více dětmi ta náročnost prostě násobí (ne sčítá), navíc každé dítě je jiné (i jeden divoch dá zabrat) - a každá matka je v jiné situaci (pomoc rodiny, podpora/nepodpora partnera, zdraví).
Znám rodiny, které mají "normálně" spolupracující děti, asi jako ty a ta rozsypaná miska křupek je vrchol jejich nezbednosti. Moje děti od roku a půl šplhaly po nábytku a shazovaly knihy z vrchních poliček místo poledního spaní (prostě vylezla z postýlky). Mladší nechodila, ale utíkala, do 4 let se s ní nedalo domluvit, že nesmí běžet na silnici...prostě furt ve střehu. Holky byly po roce, 3 roky jsem se nevyspala, jedna druhou budila, co nenapadlo jednu, napadlo druhou.....přesto jsem si je užívala dost, taky jsme plavaly, na hřišti jsme byly furt, protože to bylo jednodušší, doma furt něco roztahovaly, ničily. Vrchol byl, když si začaly předávat nemoci, já se přiznám bez mučení, že jsem byla naprosto vyčerpaná, hlídání jsem měla jen abych mohla někam jít s druhou, nebo sama k doktorovi. No a k tvému tématu - mysíš, že to lze naplánovat?
Buď ráda, že to zvládáš dobře, není to samozřejmost. Nikdo by tě neměl kvůli tomu shazovat, ale to snad není tak hrozná kritika, když ti někdo naznačí, že to máš jednodušší, ne?