"Možná to bylo i tím, že vzhledem k okolnostem bylo těch dnů, kdy mou jedinou povinností bylo postarat se o dítě a o domácnost docela málo. "

Tak nějak to myslím Pro mě prostě vysedávání na písku, jízdy s kočárem a ty věci kolem toho (včetně domácí blbárny)znamenalo odpočítávání času do doby, kdy už bude večer a já budu mít snad na chvíli padla. Takový dní jsem se snažila mít co nejméně

Pravdou je, že po odpadnutí kočáru, jazykové bariéry, resp. bariéry dorozumění se, plen, šnečích tykadel neustále v pohotovosti a nutnosti balit sebou kamkoliv kvanta krámů...tzn., když dítko "doroste" do takového milého věku, když už s ním je dle mého názoru konečně zábava - to jest. mezi 4 - 5 rokem, to začíná být vcelku normální

Osobně bych se o ty 3 první roky klidně ráda podělila s někým druhým...třetím...chůvou, uklízečkou...