Tohle je věc, která mě neskutečně děsí. Mám tedy děti zatím malé (4,5 a 1,5), ale nejednou jsem nad tímhle už uvažovala. Je fakt, že zatím se to u nás vyvíjí příznivě, dcerku právě čeká druhý rok ve školce a už se nemůže dočkat, celé prázdniny vzpomínala na děti a prohlašovala jak se na ně těší... Není tedy zrovna tahoun kolektivu, nicméně zvládá to skvěle, zapadla, je oblíbená, kamarádů má dost. Ale stejně se bojím nástupu do školy i toho, co přinese čas. Já si prošla na ZŠ několikaletou šikanou právě kvůli odlišnostem, nikdy jsem nebyla typické dítě ani puberťák, vždycky spíš introvert se specifickými zájmy, s vrstevníky jsem si neměla co říct... Škola pro mě byla utrpení, které mi naprosto zničilo sebevědomí nadlouho poznamenalo psychiku, vlastně myslím, že stále ještě nejsem úplně OK, i když s věkem se to samozřejmě lepší... Co dál ti na to říct, nevím, neporadím... Určitě nemá cenu, aby se tvoje děti navenek přetvářovaly, jen aby si získaly pozornost a přízeň ostatních... Pěstuj v nich jejich jedinečnost, je dobře že nechtějí za každou cenu splynout s davem. A snad časem narazí i na někoho, s kým si sednou a budou si vyhovovat. Ale nikdy jim nenech ubližovat, kdyby už na to někdy došlo. Moji rodiče se k šikaně stavěli stylem "to nic není, nebuď ufňukaná" a dodnes jim to mám za zlé, že se za mě nepostavili a nechali mě v tom plácat samotnou tolik let... Přeju vám hodně štěstí, ať to zvládáte co nejlíp, moc tobě i tvým dětem rozumím