Ony se ty děti určitě nebaví jen o pokémonech. Je blbost v dětech pěstovat předsudky.
Já žiju celý život na stejném místě a lidi, které jsem znala jako dítě, potkávám doteď. Vidím, jak zkreslený můj pohled byl, ne, že oni by se změnili, ale já jsem postupem času pochopila, že máme spoustu společných témat.

Moje máma, kterou jsem ostatně velmi milovala, ve mě (nejspíš neúmyslně) vypěstovala podobný pocit, jako mají děti zakladatelky. Myslela jsem, že když čtu knihy pro dospělé a znám cizí slova, vlastně ani nemůžu mít si s ostatními dětmi co říct. Ve skuečnosti jsem ale zase kulový věděla o zajímavých věcech, které znaly ony. Když mi máma v šestnácti umřela, rychle jsem pochopila, že ty mé znalosti nebyly pro život až tak podstatné a že budu muset najít někoho, s kým se shodnu, nebo citově a sociálně pojdu.

Pevně věřím, že ty tisíce dětí, které jsou podobně vychovány neprojdou tímhle strašným procitnutím, ale pravdou je, že hrdost matek, že děti se nezajímají o "plytké věci" může být zatraceně draze zaplacena.

Nejde o tábor, to je pár dní, jde o celý přístup k životu.